Před odjezdem do Itálie jsem ze všech stran slýchal, že Italové jezdí jako prasata a čím více na jih se vydáte, tím to bude horší. A dá se říci, že se vše, co jsem si vyslechl, bylo alespoň částečně založené na pravdivých informacích.

Cestou do Itálie nejspíš pojedete přes Rakousko, kde si musíte dávat pozor na čas, kdy tam přijedete, protože obchody a benzínky na noc zavírají a pak je problém s nákupem dálniční známky. Desetidenní stojí 7,5 €. Nezapomeňte si ponechat i spodní část kupónu, sloužící jako doklad o koupi.

Rakousko můžete projet po dálnici téměř celé a ušetří Vám to čas. Pokud chcete šetřit a vyhnout se placení 9,5 € za průjezd dvou tunelů v oblasti Salzburgu, tak můžete sjet z dálnice a užít si cestu Alpskými cestičkami a průsmyky, kterou si užijete, pokud Vás řízení baví a jako bonus můžete obdivovat krásnou přírodu všude kolem.

V Rakousku můžete investovat i do nákupu pohonných hmot, které jsou levnější než v Itálii a dokonce než u nás. Jak jsem zmínil výše, je potřeba dávat pozor na čas. V Rakousku fungují dva systémy čerpacích stanic. U jednoho typu je obsluha a mimo dálnice mají otevřeno maximálně do 22h. Druhý typ je samoobslužný, placení se provádí kartou, bohužel nevím, jestli jsou akceptovány i karty, běžně užívané u nás.

Na stejném principu fungují i čerpací stanice v Itálii. Většinou zavírají brzy a jen na hlavních dálničních tazích mají otevřeno nonstop. Kromě možnosti zakoupení pohonných hmot bývá součástí restaurace či samoobsluha, kde můžete pořídit téměř cokoli.

Na samoobslužných čerpacích stanicích v Itálii seženete pohonné hmoty levněji, ale je zde problém s placením. Karty používané u nás nepřipadají v úvahu, jen nějaké místní(tedy italské. Je zde možnost platit i hotově, a to v rozmezí 5-50€. Automaty na peníze nevracejí, takže si musíte předem rozmyslet, kolik euro do nákupu investujete.

Jestliže se rozhodnete, že si uděláte výlet do San Marina, tak Vás zde potěší ceny benzínu a nafty, které jsou levnější než v Itálii.

Pokud se chcete po Itálii pohybovat rychleji, je dobré využít jejich dálniční síť, která je ovšem placená. Vynaložené finanční prostředky se Vám vrátí v časové úspoře, která je oproti cestování po okrskách v některých případech značná.

U placených dálnic to funguje tak, že najedete na dálnici a před sjezdem zaplatíte za daný úsek. Můžete platit hotově, přímo někomu, hotově automatu, kartou a nebo využít telepass, což bude obdoba dálniční známky a tuto možnost využívají Italové.

Další obvyklejší možnost u delších úseků je, že při vjezdu na dálnici dostanete útržek a podle něj při opouštění dálnice zaplatíte patřičný obnos.

Zpoplatněné dálniční tahy se pyšní kvalitním povrchem. Rychlost na dálnicích je omezena, stejně jako u nás, na 130km/h, někde na 110km/h a při zhoršeném počasí na 90km/h.

Po dálnicích se přes den jezdí, dá se říci, spořádaně a každý si jede téměř předpisově. V noci se situace trochu mění a tempo na dálnicích je vyšší. Nejspíš v noci policie spí. Předpisově je myšleno pouze vy smyslu rychlosti, protože Italové nejspíš neznají blinkr a nevědí k čemu se používá. Úplně běžná věc je, že se auta předjíždějí bez toho, aby někdo použil blinkr, někdy se stává, že levý pruh je moc pomalý a tak nezbývá, než se pustit do předjíždění odstavným pruhem.

Tímto se dostáváme ke způsobu jízdy italských řidičů, který je pro našince ze začátku trochu nezvyklý.

Italové jsou jižanský národ a projevuje se to i ve stylu jejích řízení. Každý všude musí být co nejdříve. Takže i na popojíždění například v koloně ve městě každý zrychluje, co to dá, aby to po 20cm zašlápl a stál opět na místě.

Pokud někdo stojí například v křižovatce a nemůže se hnout, tak mu ostatní hned dají na vědomí, že zdržuje tím, že použijí klakson svého vozu.

Jak jsem zmínil dříve, Italové chtějí být všude první a proto u nich není ve zvyku někoho pustit.Člověk jezdící denně po Praze by si říkal, že nacpat se někam není problém, ale v Itálii zjistí, že je to jinak.

Další věcí, kterou Italové neznají, nebo ji nechtějí pochopit, je přednost v jízdě a stopka. Tudíž význam hlavní silnice ztrácí trochu význam a musíte být tedy více na pozoru.

Ve výčtu věcí, které jsou Italům cizí figurují i zákazy předjíždění, plné čary, které jsou někdy naznačeny stejně jako u nás úplně nesmyslně. Proto se nemůžete divit když vás ve vesnici na plné čáře a třeba i odbočovacím pruhu někdo předjede. Odbočovací pruhy, které se míjejí, bývají zvláště obvyklým místem pro předjíždění.

Perličkou jsou i kruhové objezdy, které se díky absenci používání ukazatelů směru stávají velice zábavné. Kruhové objezdy mají většinou 2 a více pruhů a sem tam se stane, že Vás někdo předjíždí zleva a pak to střihne doprava právě do toho výjezdu, který je vedle vás.

V Itálii si z menších oděrek a škrábanců na autech nic nedělají a díky tomu se po silnicích pohybují vozidla oprýskaná, poškrábaná nebo jinak pomačkaná. To člověku na klidu moc nepřidá.

Jízda po okrskách a mezi vesničkami je také zážitek, a to hned z několika důvodů. Každý spěchá, takže se všude předjíždí. Další věcí je značení vesnic, které je poněkud matoucí. Respektive, začátku vesnice si člověk všimne, ale konec vesnice už není. Takže pak člověk přemýšlí nad tím, jestli má jet 50km/h nebo 90km/h. Ve vesnicích 50km/h nikdo nedodržuje a jezdí se kolem 70km/h.

Problémem někdy bývá i značení, které je nezvyklé, protože je například až za křižovatkou a ještě pak na vedlejší silnici. Normálně by člověk jel stále po hlavní, když předchozí ukazatel byl tímto směrem, ale záhy se ukáže, že musí jinam.

Okrsky v Itálii nestojí za nic, sice na tom nejsou tak špatně jako některé u nás, ale někdy je to opravdu utrpení. Toto se týká hlavně silnic spojujících vesničky. Silnice, které se proplétají horským vnitrozemím, které v jednu chvíli šplhají do kopce a za chvíli zase zpět, jsou krásné a člověk si na nich užije dost srandy. Jen je potřeba dávat pozor na autobusy nebo kamiony,které se na těchto cestách občas vyskytnou a zatáčky si dost najíždějí.

Takhle se to může zdát jako strašný chaos, ale člověk se přizpůsobí a zjistí co a jak. Například při vyjíždění z vedlejší na hlavní pomůže otevření okénka, vystrčení ruky z vozu směrem k řítícím se řidičům a vyjet. Tento způsob praktikuje hodně Italů a opravdu funguje.

Po celé Itálii jsou hodně rozšířeny skútry, na kterých jezdí každý druhý Ital. Je tedy potřeba dávat pozor na tyto motorkáře, protože se proplétají všude možně, potkáte je v protisměru, když je tam nějaká skulinka a podobně. Tato skupina dopravních účastníků má problém s poznáváním barev na semaforu, takže výlety na červenou nejsou nic neobvyklého.

Závěrem bych jen dodal, že jízdní styl Italů je jiný a že se na něj dá zvyknout. Také to, že za celou dobu v Itálii jsme viděli pouze jednu dopravní nehodu, což je při takovémto stylu jízdy obdivuhodné. Neznám statistiku nehodovosti v Itálii, ale za takovou krátkou dobu soudím, že na tom budou asi lépe než my.