Magazínové sekce
Poslední příspěvky ve fóru
avatar
avatar
avatar
avatar
avatar
avatar
avatar
Brno...
přidal Kenik

avatar
Oblíbené
Navigace
news  
>>  MAGAZ͍N
  
>>  supercars
přidal: Lotus_cz, publikováno: 20.05.2009

« zpět

Je sobota 16.5.2009 5:00 ráno, v Praze se pomalu se rozednívá, je zima a vlhko po nočním dešti. Mířím ztichlou garáží k autu, v hlavě se honí myšlenka o dešti, snad ho v noci bylo dost, snad se na víkend zadaří a bude svítit slunce i když předpověď nebyla moc optimistická. Tahem mizí plachta z auta a šťekne central, mžik otočení klíčku a ožívá palubka následovaná motorem.

Foto z akce naleznete ZDE.

Je to zvíře, brzo ráno probuzené a ještě za tmy. Určitě si myslí?.. proč mě budíš, nemám rád tmu, nemám rád mokro a ještě k tomu zimu... tomu odpovídá i podrážděný zvukový projev, všemožné čidla a sondy se dohadují s řídící jednotkou, jasné rozkazy byly rozeslány a o chvíli i přijaty a tak projev začíná být kultivovanější, minuty ubíhají až zvuk říká... tak můžem... finálně otevře oči a ponuré žluté osvětlení prořízne modrým pohledem, já lehce našlápnu plynový pedál a dáváme se do pohybu, zatím nám doprovod dělá pouze rezonující hluk motoru v garáži, ale to se za chvíli změní. Míříme na smluvené místo srazu. Uběhne nějaká ta minuta a už z dáli je slyšet povědomý zvuk, tak už jsme kompletní, jsme 3, vlastně pardon je nás celkem pět, ti dva, červený a černý nás jen vezou. Ne, spojitost se Stendhalem opravdu nehledejte. Jsou to dva Lotusy... Lotusy Esprit.

Následuje rychlé kafe na benzince, po kterém nás venku přivítá déšt, sice není na cestu zrovna optimální, ale přeci jen, náš cíl cesty je vzdálen 230km v Německu. Je to Eurospeedway Lausitz a tam pořádaná akce Jim Clark Revival 2009. Převládá optimistická myšlenka, že je to dostatečně daleko aby tam bylo lepší počasí.

Cestou skrze prahu déšt houstne a míříme na sever asi jako jediní na akci o které je referencí info pouze od kolegů z německého Lotus clubu a příslušného webu (http://www.jimclark-revival.com) , všichni ostatní v tento den nejspíše budou mířit na jih, na brněnský okruh kde je sraz sportovních aut.

Prší a prší, cesta ubíhá pomalu silně podzvukovou rychlostí. Za Lovosicemi svítá naděje, přestává pršet, kopce trhají těžké mrky a lze zahlédnout i sem ta modrou oblohu. Hned se jede radostněji.

Tunelem se dostáváme k sousedům němcům kde pro změnu mží, naštěstí ne dlouho a i dálnice je suchá byť těžké tmavě-šedé mraky zůstávají přecházíme na Mach 2, akce dle programu začíná v 8:00, zkusíme dohnat deštěm ztracený čas.

Je 8 a nějaké drobné a vystupujeme před vjezdem do vnějšího areálu, nikdo se o nás nezajímal, vlastně ani neměl kdo, těch pár ve vestách nám nepodalo žádnou uspokojivou informaci, protože nic nevědělo. Znovu jsme nasedli a zamířili do vnitřního areálu hnáni myšlenkou, že tam by se nějaký organizátor mohl vyskytnout tak jsme se úplně bez čehokoliv ocitli u paddocku. Pověstná německá organizace fatálně selhala. Na náladě nám to moc nepřidalo, silně foukalo a zdálo se, že to z těch mraků musí každou chvíli spadnout. Paddock a jeho okolí se teprve probouzelo, ale po chvíli jsme našli magické dveře kde byl ten pravý, na mapě nám ukázal bod s nápisem DEKRA, kde dostaneme vše potřebné a opravdu bylo to tak. Až poté z fotek z obdržených materiálů jsem identifikovali toho nejvyššího.

Zpět do areálu na určená místa jsme dorazili po deváté i tak jsme byli jedni z prvních. Utrpení bylo u konce, byť stále foukalo, ale nepršelo a skrze šedivé mraky se dralo slunce. Naše vozy utichly a bylo tedy slyšet, že okruh se za dobu naší krátké nepřítomnosti docela i probudil.

Vyrazili jsme směrem k středovému areálu cosi posnídat. U tribun před přechodem přez dráhu jsem pohledli dolů, co to na ní dělá takový hluk. Proháněly se tam směšně vyhlížející vozítka u kterých je řidič, ehm pardon vlastně pilot či jezdec kromě kol asi to jediné co je pořádně vidět. Po delším sledování v nich člověk za pomocí startovací listiny identifikoval praprapra předky F1 - Formule V a HAIGO, bylo možno vidět širokou škálu Lotusů: Lotus 18,20,22,27. Ještě aby ne Jim Clark byl jeho továrním jezdcem. Dalšími v poli Lola Mk3, Mk5, Brabham BT2, BT6 a další.

Po snídani jsme opět zamířili k autům a tam se to také změnilo k nepoznání, parkoviště se plnilo docela i rychle, hnedle z kraje v řadách rodinka tak 50ti Mustangů, různých ročníků a barev, bližším zkoumáním se v tom davu schovává Shelby GT350 1967 a samozřejmě nepřehlédnutelné 2008kové GT500, a další zajímavost v podobě Mustangu Mk I. Technický stav jak karoserie tak interieru je naprosto fascinující u všech aut. Mustangy o řadu výše doplňují po kusech další ameriky a nesmí chybět ani nějaká ta Corwette C2 až C6. Pak byl trošku zmatek různých oldtimerů a youngtimerů, kde vévodil a ostatní zastiňoval hned z kraje Jaguar XJ220 od kterého se bylo moc těžké odtrhnout, dále ještě prošli mojí registrací a pamětí Morgan, Excalibur, Opel ,Volvo a nikde nechybějící Fiaty X1/9.

A máme tu první Lotus, je to Esprit S4s v tmavozelené barvě (british racing green), zatím opuštěn tak jsme pokračovali po řadách dále v prohlížení, k našemu údivu hojné české zastoupení s vozy MG a hned o řadu výše s klasickými youngtimerovými Porsche 911kami. Cestou zpět k našim autům bylo vidět, že Lotusy se nám rozrůstají, jejich kanárkovou žlutou, oranžovou, modrou metalízu či stříbrnou se v davu nedá jen tak přehlédnout, parkovali kde bylo místo ještě v tuto dobu trochu roztroušeny po ploše, prohodili jsme pár klasických seznamovacích frází a čekali na další abychom pak v plném počtu obsadili vlastní řadu. Příježděli další, Elise, Elise R Exige, Europa S, a ve finálé nové modely na převozkách z Drážďanského zastoupení Lotusu, ale Esprit už žádný, celkem se silničních Lotusů sešlo tedy 15 včetně dalšího českého zastoupení v podobě Lotusu Elite, padlo rozhodnutí navšívit zbytek drážďanských v boxech pečující o již zmíněné veterány na dráze. Do boxů to mi se podíváme určitě rádi, to se jen tak někomu nezadaří. To překvapení co pak následovalo asi zanechalo ty nejhlubší zážitky.

Překonali jsem tunelový přechod přez dráhu a ocitli se ve středu u paddocku, kde kromě stánků se vším možným, bylo i servisní zázemí pro závodníky, plus technické zázemí těch, kteří se nevešli do boxů. Kupodivu milé překvapení, nikde žádný plot, páska, nepříjemná ochranka nebo něco takového. Po mém dotazu na německé kolegy jestli je to normální se mi dostala zcela jasná odpověď "To je schválně, je to akce hlavně pro lidi", to jak moc je pro lidi jsme poté důkladně poznali, nechali jsme zbytek lotusářů vlastnímu osudu a zasekli se u prvního boxu, jako pak následně u každého dalšího, z dráhy se pořád ozýval příznačný hluk, že nespí, ostatně ona za celý víkend spala jen v noci, ale clověk se nemůže naklonovat aby viděl vše, proto nám a foťáku určitě dost dalšího uniklo. Ale zpět tedy k boxům a zázemí.

Už při pohledu do toho prvního bylo jasné co nás čeká, ale až tak jsme asi ani ve snu nedoufali, z větší nebo menší části odstojené "formule" výše zmíněných nižších kategorií V a HAIGO, kolem pobíhající mechanici, všude povalující se nářadí a různé části aut, kanystry s olejem a palivem připravující své vozy opět na dráhu. Po počátečním ostychu a spatření jiných, že toto není vše a lze bez problémů překročit onu virtualní vratovou čáru jsme vkročili do toho normálně zapovězeného místa, nikdo neseknul pohledem nebo slovem, koukali jsme mechanikům pod ruce, na vzdálenosti centimetrů koukali do všemožných útrob vozů, ale pečlivě musíme koukat i pod nohy abychom něco nerozšlápli, neukopli kabel či něco podobného. Po zemi a stěnách toho je dost a mechanici pobíhají kolem nás. Pokračujeme vedle, vše se opakuje jen nad auty jiných barev. Následují prázdné boxy, tedy ne zcela prázdné, pouze bez aut a lidí, zjevně jsou právě na dráze. Rychle pokračujeme dál a opět brzda v podobě stříbrno-modrého Fordu GT40, Dodge Chargeru 1971, Dodge Vipera a auta ze serie Nascar a CamAm, následovalo několik boxů okruhových Porsche. Zde zatím panuje klid a auta stojí povětšinou zcela opustěna. Následuje několik boxů kde na stojanech jsou vozy třídy F3. I zde zatím panuje klid.

Očividně jeden "závod" zkončil, rohlas hlasí vítěze, a zní hymna. Vykouknutím z boxu směrem k cílové čáře zjišťujeme, že je tomu opravdu tak, jezdci na ochozu nad svými auty přebírají poháry a nad nimi stoupají vlajky, ale je to daleko i na běh a proč taky, určitě se to bude opakovat a navíc nejsme tu kvůli tomu. Utichla hymna a chvilkové ticho ožilo zvukem rozhlasu ohlašujícího další závod a poté zvukem motorů kdesi z pozadí zázemí boxů. To už jsme se dostali do boxů kde byly opravdové formule, první F Nissan a za ní hned F3000 s notebooky s diagnostikou odpočívající na kopkitu, kabelů bylo znatelně více než v předchozích boxech, obsluhy také, ale v žádném případě nějaké odmítání nebo zákazy, podle zahřívacích obalů na kolech bylo jasné, že brzy přijde jejich chvíle. V tom nás ve zkoumání vytrhne boxový bzučák, značící pozor na projíždějící auta boxovou uličkou, opravdu zvuk z pozadí boxů se pozvolna přesouval dopředu. Je to zvuk podivný nesedící na formule nebo supersporty, vycházíme a nevěříme vlastním očím. Míjí nás závodní Trabanti, Wartburgy, Lady 1200,1300, 21xx ,Samary, aby toho nebylo málo formule s motorem z Wartburgu a světe div se 2x Škoda 130RS, tuto podivnou kolonu občas ředí BMW M3, Seat, Citroen, Renault Megane, VW Golf, Mustang T5 s Porsche 911 Turbo, Melkus RS1000, vše jsou vozy let minulých poslušně se řadící za zavádějící blikající M5ku. Po odjetí posledního přecházíme k boxové zítce a obsazujeme průhledy mezi bezpečnostní mříží, todle se musí vidět. V dáli už je vidět jak se ze zatáčky před cílovou rovinou vynořuje safety car, čím je blíže nabírá na rychlosti a po protnutí cílové čáry zhasíná majáky, jdou letmým startem, je až k neuvěření jaký poslouchatelný zvuk většinové nám známé prd prd prásk pole dovede v závodní podobě vyplodit, je to sranda závod, jak to kolega pojmenoval, rudé turbo má posledního hned v druhém kole, ale všichni to berou naprosto vážně, jako první nedobrzdí za cílovou rovinou Lada Samara a v hodinách se poroučí mimo, ale pokračuje, tutéž zatáčku trabíci projíždějí maximálně po 3třech kolech, někteří i po dvou, toto vzbuzuje na tváři široký úsměv. Lady či jinak Žigulíky se mezi sebou rvou jako lvi až na brzdách. Pole časem řídne jelikož dost aut samo opouští dráhu pro technické problémy a vrací se zpět na odtahovkách.

Opět cosí hlásí rozhlas, ale přez hluk lze zachytit jen části, ale v daný okamžik to nevadilo i neznalý by poznal co bude následovát, vše bezpečně přehlušily startující velké formule v boxech, zatím jsme viděli jen F Nissan a F3000, ale věděli jsme, že tam někde jsou i F1ky a další velké potvory, samozřejmě několik let staré, ano byly v boxech kam jsme ještě nestihli dojít, nejen zvuk ale už i vyjíždějící monoposty nás v tom utvrdili, ty historicky utkvělé v paměti šly podle tvarů i poznat, zbytek jsme zkoumali až další den v boxech, jelikož reklamní zbarvení nahradilo současné týmové a loga současných sponzorů. Pomalým tempem následovaly safety car do zahřívacího kola, těchto velkých monopostů ( kategorie je pojmenována EUROBOSS) se sešlo 10, hadovým pohybem zkoušeli řízení, rychlou akcelerací dozahřívaly kola. Stojíme zaraženi údivem, napětím a očekáváním, adrenalin stoupá. Procesí dorazilo do prostoru startu, kde jediné co chybělo byly hostesky se slunečníky, bohužel ty na této akci chyběly zcela. Do hluku motorů se opět cosi snažil zdělit rohlas, co nevím, ale jak na perkách se probudili všude kolem dráhy přítomní do oranžových kombinéz oděni techničtí zabezpečovači s typickými sluchátky kombinovanými s vysílačkou. Zazněla píšťalka a jasné gasto rukama, že všichni mají opustit boxovou zítku, nikdo neprotestoval, nikdo se nehádal nebo nesmlouval. Ochotně jsme všichni šli za červenou čáru v boxové uličče a čekali co bude, napětí se dalo krájet. Chvíle než velínu všichni potvrdili, že je všude vše v pořádku byla nekonečná. Bylo jasné, že půjdou klasickým startem, proto to bezpečnostní opatření pro případ nehody při startu. Konečně zazní siréna a všichni už v ten okamžik přebyteční opustějí startovní pozice do bezpečné vzdálenosti. S měnícími se světly semaforu roste i hluk, a je to tu, s ohromným řevem monoposty vystřelují kupředu, nedá se to slovy popsat, to co naprostá většina z nás zná z televize je v podstatě nic, byť jich bylo jen 10, motorový koncert to byl naprosto famozní, nedovedu si představit co dokáže reálné plné startovní pole, bylo to prostě uši i srdce rvoucí. Jen co zmizí z prostoru startu/cíle, gesty dostáváme pokyn, že se můžeme vrátit k zítce u dráhy, ach to není možné, není to sen je to realita, rozdělujem se a já se hrnu k místu, které ješte nebylo obsazeno týmovými vystrkovači cedulí, vykláním se do dráhy, vidím dva ztichlé monoposty na startu, u obou již shluk lidí shažících se je tlačením nahodit, jeden se zadařil a vydal se za ostatními, druhému už nestačil čas a tak byl vytlačen mimo, kde se ho nakonec podařilo také nahodit a tak nasledoval ostatní v třetím kole z boxů. Na minuvším opozdilci jsem rozpoznal napis Benetton, byl to B197 Jeana Alesiho, jak jsem druhý den poznal v boxech. To už ale blížící jekot signalizoval, že je potřeba se vyklonit s foťákem do dráhy, pohledem jsem zkontroloval vedle stojícího dráhaře opřeného o mříže, zdali nedělám něco špatně, odpověděl úsměvem, bylo jasné, že problém není a já budu jen pár metrů od prolétávajících ?královských? eFek cílovou rovinou, zaujal jsem pozici pro focení, pořádně zapřel, popruh od foťáku omotal kolem ruky, todle bylo mé první tak blízké setkaní tak jsem nevěděl co při průjezdu očekávat. Přeci jen vím co dokáží mé auta. V hledáčku už vidím vedoucí monopost, mačkám spoušt, beží motor foťáku a otáčím se po směru kam mizí, pocit je to fantastický skoro na dosah a ten zvuk, než se stačím otočit prolítne zbytek F1ek s malým odstupem následovali Indy série, pak F3000ky a F Nissany , to už jsem byl zase připraven, zopakoval jsem pohyb za opětovného zvuku motoru foťáku a doufal že aspoň něco se zadaří. Každé kolo se opakuje a čekám vždy na jiný vůz, u zbytku si vychutnávám pohled vlastníma očima už do okamžiku než zmizí v zatáčce za cílovou rovinkou. F1ky jasně davají na jevo kdo je tady králem a jejich náskok kolo od kola narůstá, ale vlastně na tom nezáleží nejde o body nebo titul. Náhodou je výjmečně klid, když jsou Fka na druhé straně okruhu a je rozumět rozhlasu chápu, Letzte ammeldung, že účastnící se majitelé neokruhovových aut se mají kdesi řadit za stříbrné vodící Auti TT. Byl jsem nucen opustit své místo a vydal jsme se směrem k autům.

Přišel náš čas, bylo už něco kolem třetí odpoledne. Nadšením pro vše kolem jsem už dlouho nesledoval oblohu, nepršelo a to bylo hlavní, tmavě šedivá se změnila ve světlou. Na místě kde máme auta již panuje čilý ruch a opouští ho stále více aut mířící k danému místu kde má čekat ono Audi TT. Ještě jsem si ověřil zdali jsem to správně pochopil, opravdu nejsem rodilý němčinář a až druhý den napadlo někoho hlásit i v angličtině. Domluva byla rychlá, startujeme a následujeme ostatní auta, cesta byla ovšem krátká jelikož fronta od Audi, která byla v nedohlednu byla značná, čeká se, jak později poznáváme, přestavovali kvůli nám dráhu, z normální klikaté na speedwayovou, ono přestavěli, přeskládali kužele a šipky tam kde se okruhy protínají a přeskupili traťový personál, nám prostoj vyhovuje, necháváme běžet motory aby dosáhly provozní teplotu. V průběhu čekání nás míjí asi traťový komisař na skůtru, jak později vidno, nějaké auta vyřadil. Pak se ozve zvuk pišťalky což je jasný signál k nasratování a zrušení diskuzních kroužků kolem aut. Kolona se začne hýbat směrem k boční bráně kamsi pryč od okruhu. Brána je v obležení fotografů. Po silnicích náležících k areálu se had aut dostává k bráně na okruh, je kdesi vzadu mimo nám známý areál, ale tam už vidíme již známé oranžově oděné mávající vlajkami ve směru kudy se ubírat. Pár stovek metrů na dráze je had aut stále spořádaně pomalu za sebou, asi chyběly opět informace a nikdo nevěděl co je v plánu. To ovšem platilo do doby než se odkudsi z konce přehnalo Shelby 67 GT350 následováno Lotusem Exige, my byli někde tak uprostřed, pak další 2 Lotusy Elise S1. To už mi nedalo a s červeným sme vybočili z hadu, točím 1, 2, 3 BOV si při řazení spokojeně odfukuje, ve zpětném zrcátku vidím, že černý mě v závěsu následuje, tryskem mijíme had před námi následujíce S1ky, ani nevím co vše bylo v koloně před námi, na čele jsme v mžiku, přeci jen v té době bylo jen málo aut co se s Esprity mohly rovnat, zde ovšem měly áčko, mžikem doháníme čelo a už jen jedna zatáčka nás dělí od cílové rovinky, dohlíží na nás ona vodící Audi a tak ještě před cílovou rovinkou nás dohání zbyvající Lotusy, ještě aby ne, Clark byl náš tak tu kolonu klasik musíme vést, to dá přeci rozum. Už zdáli byly viditelné reflexní vesty oficiálních novinářů a fotografů vyklánéjích se z boxové zítky. Aaaaaaaaaa pozor celebrity jedou. .........Jak bylo zmíněno měli jsme k dispozici široký rychlostní okruh, takže s pedálem na podlaze stačilo točit volantem a sledovat zrcátka. Kolem trati mávají všechny signální vlajky, které se používají, takhle ale neznamenají žádné nebezpečí, znamenají pozdrav. Kola ubíhají až v jednom na cílové čáře mává šachovnice a pak následují žluté vedoucí nás k výjezdu, je to jasné, pro teď konec radovánek. Zdálo se to jako pár minut. Už po známé cestě se vracíme na naši plochu a konečně zabíráme vlastní Lotusí řadu, všichni se usmívají, povídají. Necháváme vyběhnout auta.

Je čas konečne sníst něco teplého tak míříme do středu něco pojíst, dáváme steak a klasický bílý grilovaný německý buřt s hranolkami. Sedíme již pod slunečníky do kterých se opírá slunce, větřík rozfoukává poslední mráčky již z modré oblohy...........konečně. Dráha samozřejmě žije, co je na ní nevíme, v klidu jíme, popíjíme a po jídle doutníček.

Vracíme se přez boxy k dráze kde právě jezdí okruhové supersporty míchané CamAm a Nascar, to co jsme důkladně ráno prohlídli v boxech teď řádí na dráze, převažuje Porsche, ale i tak je stále nač koukat, Viper, GT40, Charger, Mustang, Aston Martin DB 4. Výhled máme fantastický a najednou v dáli u vjezdu do cílovky oblaka dýmu, podle tvaru je poznat, že jde o Porsche. Okamžitě jsou venku žlute vlajky a safety car. Auto začalo hořet, jezdec už je naštěstí pryč, nehoda je jen pár metru od místa hasičů, a i na tu dálku je vidět hemžení kolem, najiždějí hasičí, servisní a odtahové vozidla, ve finale byly v bouračce auta 2, druhé bylo jediné Audi v poli, nastěstí záchranka nebyla třeba. Trosky, olej, benzin a zbytky po hašení byly uklizeny, zmizel safety car a supersporty opět vyrazily v plném tempu. To byl jediný mrazivý okamžik celého výkendu.

Opět jsme místím rozhlasem vyzváni "ke strojům", opět nás čeká stříbrné TTčko, vše se opakuje, ale teď už moc dobře víme oco go. Po nás na okruh pouští ještě samostatně početnou rodinu všech mustangů. Chytré rohodnutí, bylo by nás moc.

Hodiny pokročily k šesté tak se většina loučí a vyráží k blízkým domovům, ti vzdálenější včetně nás se přesouvají na camping platz a staví stany či jinak připravují nocleh.

Okruh utichl před sedmou večerní a ti co zbyli přez noc se začli scházet na ohlášenou party uvnitř areálu. Raní flustrace po příjezdu byla dávno zapomenuta. Asi všichni čekáte užehlenou party na červeném koberci s kaviarem a honosnými mísami kde oblek je nutností. Ne, kdepak, obrovský omyl, dva velké depové stany, jeden uzpůsoben na restauraci, v druhém vyrostlo podium pro živou kapelu střed vyplňovalo venkovní sezení obklopeno po stranách pivními bary. Jídelní a nápojový lístek strohý (steak, řízek, buřt, karbanátek na grilu s hranolkami či bez), všem plně dostačující. Příslušnot skupin osazenstva byla na oko každému jasně patrná dle týmových triček, bund, čepic. Zábava vypukla kolem osmé, nastoupila kapela s hity 80 -90. let, její živá produkce byla velice zdařilá. Na obloze se objevily červánky, neklamný znak počasí na druhý den. Hodiny ubíhaly při debatách o všem možném, konzumaci jídla a piva a nezbytného doutníku. S konzumací piva vzrůstala i nálada a na nás padala únava, byl to dlouhý a perný den, hodinky ukazovaly půlnoc, ještě jsme si nenechali ujít hromadný zpěv písně Highway to Hell a vydali se směrem k autům. Spánek přišel skoro okamžitě.

Nás bez stanu ráno probudilo sluníčko a obloha bez jediného mráčku, přesně jak červánky předchozího večera ohlašovaly. Po probrání neztrácím čas a jdu obhlédnout auto na kterém je ještě rosa, ríkám si otřu opatlané okýnka od rukou lidí, otisky na karoserii atp, tak jak to známe z našich končin, ale jak sem hledal nic jsem nenašel. Přes den jsem pak vypozoroval, že němci, resp němečtí navštěvnící této akce se k autům chovají s náramnou úctou, již jsem zmínil, že stav místních aut byl fantastický. Další raní čas jsem zužitkoval k technické obhlídce auta a kontrole všeho potřebného pro jednak okruh a taky poté návrat domů. Lehce me neuspokojila hladina oleje, ale na takovédle akci nebyl vůbec žádný problem to napravit. Kolem osmé se začalo poubouzet okolí. V půl deváté byl asi oficiální budíček jelikož areálem se s reproduktorů žačala rozléhat píseň Guten Morgen liebe Zonne. Lehce mi to připomělo tábory soudrunů v DDR a jakýsi moderátor začal mít projev, který jsem nevnímal, moc keců na ráno.

Kolem deváté je slyšet i probouzející okruh, přejedeme auty na plochu a vydáváme se do areálu na snídani. Je pěkné snídat na tribuně za hluku projíždějících aut na dráze. Jezdí malé formule, ještě nižší kategorie než F3, ale rozhlas už hlásí následující 15min ukázku těch velkých. Shlédneme z tribuny tentokráte letmý start, nutno říci, že akustika střechy nad tribunou zapracovala výborně a jejich zvuk byl ještě o poznání lepší jak z boxové uličky. Opět se dělíme a já letím dolů k dráze, z tribuny vzhledem k hodně vysokým bezpečnostním mřížím se nedá kloudně fotit. 15 min je rychle pryč a opět se u boxu rozezní bzučák, nikoho nevzrušuje, proč taky, každý je slyší dostatečně dopředu takže uličky ke svým boxům mají bez problémů, již dříve problémový benetton se vrací na odtahovce s ním i pilot, kterého kolegové s úsměvem poplácávají po zádech, je vcelku a bez škrábnutí, pouze kola má obaleny snad vším co při výletě mimo trať posbíral, skládají ho před box, i to je samozřejmě podívaná, následně zatlačují dovnitř a auto obklopují mechanici s elektickými šroubováky a uvolňují veškeré kapotované části vozu, stojím opřen o kolej boxových vrat a sleduji to ohromné divadlo, nikdo se nečertí kvůli neustálým bleskům fotoaparátů nikoho já ani ostatní přihlížející zcela nevzrušují. Nejdříve jdou dolu všechny kola, a poté začnou Benetton svlékat vysloveně do naha a vyklepávat a vysávat kamínky a vše co tam nepatří, svlečená F1, byť ne zcela současná je i tak technický zázrak to vidět z absolutní blízkosti jak se kde co pod tím plastem nachází a samozřejmě to co je pohání.

Opět se shledáváme a společně jdeme navštívit box vedle, tam je už vzadu odstrojená F3000, nikde nikdo, důkladně prohlížíme kde co je, kde co kudy vede, atp. Aby ne těžko říci kdy se člověk k něčemu takovému dostane pokud ještě někdy vůbec. Stále je potřeba dávat pozor na zem kam se šlape a hlavně při focení hledání toho správného úhlu či pozice, plastů a kabelů je tam zase dostatečně. Zrovna když prohlížíme keramické potrubí od motoru, box ožije a tlačí směrem k nám jednu F1ku, společně s tím ale klesají i boxové vrata, vědí o nás, ale opět jsme vzduch, gestem ukazuji jestli máme vypadnout, odpovědí je úsměv s mávnutím ruky. Odcházíme sami zadními dveřmi, necháme je v klidu pracovat, přeci z prvního dne vidíme, že všude naše (tedy nejen naše) motání a koukání jim po ruce v klidu tolerují, a když už si zavřeli mají k tomu důvod a tak nebudeme rušit. Pokračujeme dále do dalších boxů kde stojí zcela opuštěn a komplet odstrojen další velký monopost, jsou holt rychlí a my s prohlížením pomalí, netušíme co je to zač a ani není koho se optat, pouze podle značení Corwette na motoru tipuji Indycar, podobné je to v dalších boxech kde postávají více či méně odstrojené na stojanech F Nissan a další F3000 a Lola Cosworth, majitelé a technici šli zřejmě na oběd a tak vše zůstalo jak zanechali. Jsme tu druhý den a stále tento fantastický a nevídaný přístup musíme obdivovat, určitě by všem patřil obrovský dík a pochvala za to, že touto akcí se snaží ukázat nám tímto nepolíbeným smrtelníkům jaké je to co se v televizi už nevidí., hlavně u těchto velkých formulí. K atmosféře opravdového seriálu F1 při jejich demo jízdách opravdu chybělo velmi málo.

Tento druhý den, takřka kopíroval ten první jen různé kategorie aut jezdily v jiném pořadí jak předchozí den, takže to co jsme první de nestihli na okruhu jsme stihli dnes a pak zase obráceně, ale rozhodně to nebylo vše, to se asi vzhledem k účinkování v programu ani rozumě nedalo, zcela nám unikly jízdy F3 a vozů jezdících vytrvalostní závody jako je třeba 24h LeMans a proto pokud příští rok bude Eurospeedway Lausitz opět hostit Jim Clark Revival, já budu při tom a třeba se tam s auty potkáme. 5 EUR normální denní vstupné pro návštěvníka se co do počtu dojmů a zážitků mnohonásobně vrátí.

Lotus_cz
www.lotus-esprit.cz



          3901 zobrazení            zobrazit komentáře (0)